Pěstování bonsají je ušlechtilý koníček, který neslouží jen k vyplnění volného času, ale dává možnost seberealizace v tvůrčí, umělecké činnosti. V Japonsku a Číně se pěstování bonsají pokládá za stejně hodnotné umění jako ostatní umělěcké obory - malířství, so
chařství...
V dnešní přetechnizované - přírodě odcizené - době, kdy lidé rozumí lépe počítači než sami sobě, dovoluje člověku trvalý, denodenní kontakt s přírodou. I když jen zakletou do jedné nepatrné rostliny - troufale nazývanou STROM.
Avšak pěstování bonsají neznamená jen zvládnutí určité sumy znalostí, nutných k výrobě bonsaje. Bonsai sama pěstuje svého pěstitele, který nutně stále naráží na další a další nezodpovězené otázky. Bonsai na některé odpovídá a jiné klade. A tento dialog se s léty prohlubuje. A tak jako proces tvorby bonsaje nikdy nekončí, nekončí ani proces přetváření bonsajisty. Ten bonsajista se v něm učí lépe naslouchat, dívat se, ale i vidět. Začne objevovat obdivuhodný, úžasný, svět rostlin, svět organismů, na který ve své lidské namyšlenosti shlédneme často jen tehdy, když z něj chceme těžit. Nakonec se naskýtá otázka, jestli je bonsai opravdu rostlina, kterou si bonsajista vypěstoval, nebo spíš proces, který se v něm samotném odehrál.
Co je to bonsai, je velmi obtížné definovat. Snad by se dalo říci, že bonsai je rostlina, pěstovaná především k dekorativním účelům v nádobě. Přičemž nádoba, povrch půdy v ní a vlastní rostlina - většinou miniaturizovná dřevina - tvoří jeden kompoziční celek s vlastnostmi a funkcí uměleckého díla .
Tuto definici je třeba vysvětlit. Přesto, že hlavním pěstitelským materiálem pro bonsai jsou dřeviny, existují bonsaje z bylin, sukulentů a jiných rostlin. Jako bonsaj totiž lze pěstovat téměř každou rostlinu. Samozřejmě některou obtížněji, jinou snadněji, zde bude řeč o b
onsajích z dřevin. Důvodem pěstování bonsají vůbec nemusí být obvyklé získání dekorace, ale i jiná pohnutka: poznání života rostliny, udržení určitého genetického materiálu a zatím co dekorativnost - bonsajím vlastní - tvoří jen podružný, byť příjemný doplněk sledováného cíle. Pěstování bonsají využívá špičkových zahradnických technik, odzkoušených generacemi, velmi chytrých a účinných. Bonsai se pěstuje v nádobě vybrané ke vzhledu a velikosti rostliny tak, aby s ní harmonovala, doplňovala ji, aniž by jí vzhledově konkurovala, stejně jako správně vybraný rám obrazu. Bonsai lze pěstovat právě tak dobře v plecovce od konzervy, jako v přepychové misce, ovšem první varianta asi nikoho neuspokojí. I sebe lepší rostlina ztrácí ze své kvality, ve špatné misce.
Miska je schopná pojmout omezený objem půdy a kořenů rostliny. Povrch půdy v misce - jeho úprava, je nedílnou součástí celé kompozice - tvoří výsledek nějaké skutečné nebo fiktivní krajiny, podílí se na celkovém vzhledu a úrovni bonsaje. Běžná představa laiků a diletantů slučuje pojem bonsai se zakrslou, zmrazačenou, vytýranou rostlinou. Je to předsta právě tak špatná, jako představa tajných receptů na zakrsávající elixíry. Nezaměňuje bonsaj s umečenkami, které jsou mnohdy za bonsaje vydávány.
Bonsai je rostlina miniaturitována, vitální, schopná po výsadbě do volné půdy zcela normálně růst, rostlina běžně schopná v misce kvést, plodit - tak, jak to dopovídá jejímu druhu. Některé rostliny není vůbec třeba miniaturizovat, ty které jsou od přírody zakrslé, natož zakrsávat. Přesto je bonsai obvykle miniaturizována, takže takový stoletý dub může být, bez ujmy na zdraví rostliny, vysoký jenom 50 centimetrů. Mnohé rostliny v misce pěstované, ještě nemusí být bonsajemi. Nejsou víc než-li rostlinou v misce, protože jim chybí jedno podstatné: umělecký vzhled, kterým se liší bonsai od nebonsaje.
Jako umělecké dílo od kýče nebo malůvky diletanta. I diletanti tvoří ve všech uměleckých oborech, což jim často přináší větší radost a uspokojení než-li skutečným umělcům. A tak vlastní pěstování bonsají může potěšit každého, bez ohledu na míru jeho vkusu a uměleckého citu, které však může tento koníček účinně tříbit.
Bonsai se stává v současnosti v evropě , i u nás velmi populární. Pochází z východní Asie, zejména sinajaponské oblasti, kde se pěstuje od pradávna. Kolem pěsování bonsají se časem nakupilo obrovské množství symboliky, polopravd, myšlenek a spekulací, s nímž se bohužél setkáváme i dnes.
Vlastní pěstování bonsají se zdá být velmi složité. Celou bonsajistickou tvorbu lze rozdělit do dvou částí:
- na technologii pěstování bonsají se všemi technikami, triky a péčí o bonsaje
- na využití těchto technik a triků pro výtvarnou práci s rostlinným materiálem
Celá ta zdánlivá spleť obrovského množství všelijakých návodů, technik, pravidel a pod. je ve skutečnosti většinou založena na fyziologických procesech rostliny, odpozorovaných empiriky staletími práce. Neschopnost vysvětlit principy určité, byť skvělé techniky, nutně vede k receptářství a podporuje tvorbu všelijakých pravidel, což snižuje improvizační možnosti a zastírá jejich logiku.
Je třeba zdůraznit, že žádná pravidla recepty nejsou schopné zachytit všechny podmínky a situace, takže není - li znám princip, jejich bezmyšlenkovité sledování vede často k neúspěchu. O to víc pak toto umění vzbuzuje nezasloužený respekt a halí se do šarlatánského roucha tajuplnosti. Ve skutečnosti není správné pěstování kterékoli jiné rostliny. Často je totiž obtížnější a složitější určitou techniku 
plně vysvětlit, nežli ji po jejím pochopení používat. Není proto důvod se podceňovat: je to snažší nežli se zdá. Jak již bylo uvedeno, musí bonsajista zvládnout bonsajistické pěstitelské techniky - vlastně celou technologii výroby bonsaje z libovolného rostlinného materiálu. Pomocí těchto technik musí navíc zvládnout roostlinu tak, aby mohl svobodně a plně realizovat svou uměleckou myšlenku vyjádřenou v kompozici bonsaje. A navíc k tomu všemu, musí porozumět bonsaji jako živému organizmu, jejím životním funkcím, naučit se číst z jejích projevů - komunikovat s ní, znát její potřeby rozmary a podobně.
4492x přečteno
