Řekněme si obecně o pěstování alpinek, tedy skalniček. Nejdříve trochu teorie - kde jsou počátky pěstování. Vrátíme se v duchu do doby, kdy v okolí hradů, zámků, klášterů a šlechtických stavení rostly různé druhy stromů, byly zakládány zahrady, parky a různá zákoutí, která sloužila panstvu a vyšším vrstvám lidí k potěše a odpočinku. Jak šel čas, tato záliba i potřeba se přenášela postupně i na nižší vrstvy lidí. Člověk už od pradávna měl touhu si svoje obydlí zútulňovat a zkrášlovat.
Vznik záliby v pěstování skalniček odhadují odborníci na dobu delší než 10 let. Tedy zlom z 19. na 20. století. Ale první skalničkáři nebyli obyčejní lidé, ale botanikové, lidé vzdělaní, kteří cestovali a studovali květenu ve vysokých horských polohách i v cizích zemích. Protože při svém bádání potřebovali být v blízkém kontaktu se studijním materiálem, přenášeli různé vysokohorské druhy rostlin do botanických zahrad, kde pokračovali v poznávání rostlin.
Snažili se vytvořit těmto rostlinám takové podmínky k jejich růstu, aby se co nejvíc podobaly podmínkám prostředí, odkud rostliny pocházely. A tyto botanické zahrady se sbírkami různých druhů rostlin byly vlastně první umělé skalky. Někteří šlechtici podlehli kouzlu horských rostlin a začali zakládat rozsáhlá ALPÍNA. U nás je to například známé Alpinium v Průhonicích.
Jeho zakladatelem byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca.
Hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca se stal zakladatelem a tvůrcem dnešní podoby Průhonického parku. Mnohokrát formuloval své cíle, jejichž dodržení respektovaly nadále všechny generace pokračovatelů: charakter Průhonického parku i koncepce jeho rozvoje zůstaly zachovány v původním pojetí.
Ale i jinde v evropě víme o velkých alpinech. Vznikla hlavně v Rakousku, Švýcarsku, Anglii a Skotsku. Mezi širší vrstvy se tato záliba dostala přibližně v období po první světové válce. Začala se rozvíjet turistika a tak lidé měli možnost vidět krásu horských rostlin přímo v přírodním prostředí.
Chtěli mít kousek té krásy doma, blízko sebe, denně ji obdivovat a naučit se ji pěstovat. Tak začaly vznikat první skalky, a tato záliba s poměrně rychle šířila. Jedním z obdivovatelů byl i Karel Čapek, který si ve 30.letech minulého století vybudoval skalku u svého domu ve Stži u Dobříže. Píše se, že se jí hodně věnoval a že to byla jeho chlouba.
V dnešní době jsou skalky a skalničky, ale vůbec pěstování různých okrasných rostlin velmi rozřížené, dalo by se říci skoro módní. Svědčí to o tom, že se člověk vrací k přírodě a to je dobře.
Skalky se zakládají z různých důvodů a na různých úrovních.
- Někteří skalničkáři jsou opravdoví znalci rostlin a milovníci přírody. Specializují se na určité skupiny rostlin, studují odborné knihy, mají široké znalosti a své zálibě obětují skoro všechen volný čas. Jejich sbírky mají úroveň, protože obsahují vzácné jedince, druhy, dalo by se říci skvosty. Sdružují se v různých klubech.
- Většina pěstitelů má skalku pro ozdobu své zahrady, okolí domu pro své potěšení. Ani je nezajímá jak se skalničky jmenují, odkud pochází, jaké bylo jejich přírodní stanoviště. Jejich skalka je půvabná a tím vlastně plní svůj účel. Je hodně skalniček nenáročných na pěstební podmínky - jsou ozdobné nejen květem ale i olistěním a pokud se jim věnujeme podle toho co pro růst potřebují, dobře prospívají a celá skalka působí pškně a my jsme spokojeni.
- Třetí skupinou jsou skalničkáři, kteřísi budují skalku proto, že ji má soused. Uspořádání rostlin a kamenů je chaotické, nebo nevhodně umístěné v prostoru zahrady. Takové skalky ani nejsou okrasou, jsou spíš jen nevhodným využitím zahrady.
Pokud skalku nemáme a chceme si ji vybudovat, pomůže nám nahlédnutí do odborných knih a časopisů. O pěstování skalniček a budování skalek i zahrad vyšlo hodně příruček. I v televizi jsou některé pořady o zahradách, kde se dozvíme spoustu návodů a informací. Jestli ale chceme mít zahradu a skalku "na úrovni", jak se říká podle nejnovější módy, je dobré se poradit s odborníky. A máme-li dost finančních prostředků, můžeme celou stavbu zadat - zahradnímu architektovi.
V dnešní době není žádný problém rostliny koupit třeba u zahraniční firmy, vyměnit trávník v zahradě, dovézt větší okrasné kameny. Tento postup si může dovolit ten, kdo má zahradu velikou a nechce mít s budováním žádnou práci a proto si stavbu zahrady raději zadá - tedy objedná.
My si ale chceme vybudovat skalku sami.
Pro její stavbu jsou důležité nejenom rostliny - skalničky, ale i jiný potřebný materiál, jako jsou třeba různé kameny. Potřebujeme ale vědět i to, co která rostlina potřebuje. Stín, polostín, plné slunce, jestli půdu kyselou nebo zásaditou, humózní nebo chudší na humus anebo bezhumózní podmínky. Snažíme se dát rostlinám podobné prostředí jako bylo její původní.
Odmění se nám svým zdravým růstem, nádherně pokvetou a splní nám to, co od skalky očekáváme. Bude se nám líbit, pořád budeme něco vylepšovat ale hlavně si vybudujeme vztah k rostlinám, k přírodě. Budeme umět pracovat, radovat se i odpočívat a to všechno v přírodě a s přírodou. My zahrádkáři pěstujeme rostliny pocházející z nejrůznějších ekologických společenstev. Z různých přírodních podmínek a z různých světadílů. Všem jim říkáme skalničky - není to botanické označení rostlinného společenství, ale označuje způsob využití v zahradách, také ve spojení s kamenem, skálou, proto zdomácněl název alpinky, skalničky.
Podle uspořádání druhů a jejich kombinováním pak vytvoříme skalku:
- Dekorativní skalka: měla by zkrášlovat přírodní zahradu a tím i životní prostředí. Jejím cílem není pěstovat různé vzácné druhy skalniček. Naopak volíme druhy méně náročné, které vytvářejí krásné porosty nejenom v době kvetení, ale od jara do pozdního podzimu. Pěknám doplňkem takových skalek, kromě kamenů jsou také jezírka či tůňky a miniaturní dršviny.
- Přírodní skalka: je tvořena na větším porostu. Tady používáme méně kamenů a snadno rostoucí druhy rostlin. Sázíme a kombinujeme i traviny, kleče a plazivé jalovce - buď jako solitery nebo ve skupinách - ze skalniček pak takové druhy, které vytvářejí husté i nízké, drnující porosty, také jednotlivě nebo ve skupinách. V kombina ci s plochmi trávníku je taková skalka velmi pěkná a nenáročná na údržbu. Kromě sekání trávníku nevyžaduje téměř žádnou péči.
- Sběratelská skalka: je většinou chloubou každého skalničkáře. Ten své zálibě úplňe propadl a pěstuje speviální druhy rostlin. Styl skalky přizpůsobuje podle toho, jaké podmínky jeho skvosty k růstu potřebují.
Skalničky můžeme pěstovat i na rovných záhonech. Z kamenů - slapáků si vytvoříme nepravidelný prostor pro rostliny. Osázíme různě velikými plochami skalniček, vhodně rozmístíme pěkně tvarované kameny, kombinujeme s dřevinami malého vzrůstu. Můžeme dát i cibuloviny, ty se hodí do všech typů skalek.
Když nemáme zahrádku, není nic ztraceno. Skalničky můžeme pěstovat i v nádobách. Osázíme si miniskalku. Miska, korýtko, nebo jen velký plochý kamen úplně postačí k tomu, abychom si vytvořili (na balkoně nebo u schodiště nebo na zídce) pěkné zákoutí. Tady ale platí, že nádoba má být alespoň 15 cm hluboká, má mít otvor vespod pro odtok přebytečné vody S plochým prostorem si také poradíme. Navršíme zem, zpevníme kamínky, osázíme barevnými neřesky, které jsou suchomilné a celá krása je hotová. V misce nebo v korýtku můžeme pěstovat nejen skalničky ozdobné květem nebo listem, ale i zakrslé dřevinky.
Cypřišek, jalovec, borovici můžeme kombinovat i různé netřesky a rozchodníky. Podle potřeby a umístění miniskalky nezapomeneme na zálivku. Miniskalky přezimujeme na volném prostranství přikryté chvojím. Pokud máme venkovní skalku a na ní osázené choulostivější skalničky, použitím chvojí nic nezkazíme.
Řekneme si ještě něco o názvech, značení a množení.
Každého pěstitele zajímá, jak se rostliny jmenují Ale ne všechny mají český název, proto se požívají názvy latinské. Jednak jsou přesné, ale co je důležité, platí v celém světě, v knihách i odborných publikacích jsou pod svým latinským názvem u vedeny všechny existující rostliny, takže nemůže dojít k záměně. Pokud chceme tyto informace mít, uděláme si plechové jmenovky abecedním razidlem a dáme je k rostlině.
Pro lepší zapamatování si uděláme plánek skalky. Budeme vědět, kde je která skalnička a také její název. A pokud máme i cibuloviny, při kypření je nepoškodíme.
Všechny rostliny lze množit. A to dvěma způsoby, Buď generativně - semeny, nebo vegetativně - dělením, řízkováním, křížením. Teď v předjaříse můžeme na všechny tyto práce připravovat.
Přejeme Vám, ať Vám všechno roste, kvete, zkrátka ať se nám všem daří.
2258x přečteno
